Adresa, otevírací doba
Otevírací doba:
zajišťování služby u klientů: každý den od 7 do 19 h
Nastavení zobrazení písma
Příběhy a příklady Osobní asistence
Z reakcí na naši Osobní asistenci
Jsem tělesně postižený od 1 roku života, snažil jsem se s tím poprat a zvládnout vše sám. Bohužel s přibývajícím věkem [ …] se můj zdravotní stav zhoršil. [ …] Po propuštění z nemocnice využívám vaše služby – koupání, oblékání a další pomoc. Děkuji vám za vaši péči, připadám si jako v nebi. Díky vaší asistenci se problém vyřešil, už nejsem ve stresu a vždy se těším na popovídání!
– Josef, 62 let
Se službou Osobní asistence jsme velmi spokojeni. Asistentky učí Matěje základním potřebám a zároveň si s ním hrají a malují. Mají příznivý vliv na mého syna. Z každé návštěvy je nadšen. A zároveň i já můžu využít čas pro sebe.
– maminka Matěje, za nímž dojíždíme od roku 2017 (Matěj má specifické kombinované postižení: Syndrom Dravetové, ADHD a autistické rysy. S nemocí se pojí epileptické záchvaty, Matěj tedy musí být neustále pod dohledem).
Příklady osobní asistence
Pomoc s rychlejším zotavením
Když se pan J. vrátil domů z nemocnice, jeho svět byl obrácen vzhůru nohama. Nebyl schopen chodit a dokonce měl problémy postavit se na vlastní nohy. Osobní asistence mu pomohla připravit prostředí, aby mu co nejvíce usnadnila každodenní život: odstranění prahů, polohovací postel, chodítko, toaletní židle…
Třikrát týdně k němu jezdila osobní asistentka, která mu pomáhala s hygienou a zároveň spolu cvičili. Pan J. se učil stoupat, sedat nebo přesouvat z lůžka. Po dvou měsících se jeho stav znatelně zlepšil. Nyní se dokáže posadit, udělat pár kroků a přesednout si na vozíček.
Jeho pokrok je důkazem důležitosti domácího prostředí. Když má člověk možnost zůstat ve svém domově, je ve větší psychické pohodě a rychleji se zotavuje.
Možnost odejít důstojně
Paní M. byla úžasná milá dáma, s partnerem žila v malé dřevěné chatičce na břehu Lipna v lokalitě, kam nejezdí pečovatelská služba. Poté, co byla paní M. diagnostikována rakovina, nepřáli si s manželem nic jiného, než aby mohla zůstat doma.
Navázali jsme úzkou spolupráci s hospicem a společně jsme jim toto přání splnili. Zatímco sestřičky z hospicu zajišťovaly zdravotní péči, osobní asistentka paní M. pomáhala s hygienou, ale také s manželi trávila čas a poskytovala jim psychickou podporu.
Nemoc postupovala velmi rychle, ale paní M. byla až do konce optimistická a svou pozitivní náladu přenášela i na všechny okolo. Nakonec zemřela svému manželovi v náručí tak, jak si oba přáli.